Cesta zjevení

zpěv jedenáctý
1. Teď promluvil Ardžuna: "Toto hluboké a tajné poznání, které jsi mi odhalil, rozptyluje mou temnou nevědomost.
2. Ó, vládče s lotosovýma očima, tisícerými jazyky jsi mi odpověděl o vzniku a zániku všeho žití i své nezměrné velikosti.
3. Svrchovaný Pane a Stvořiteli, dal jsi mi poznat Svou nekonečnou Duši, avšak odhal mi i Svou božskou podobu, jež září silou, ctností a nádherou!
4. Snesu-li tento pohled, zjev se mi, prosím, ve Své pravé podstatě! Odhal mi, laskavě, Své vesmírné tělo!"
5. Kršna odpověděl: "Nuže, viz, Ardžuno, Moji sterou a tisícerou podobu přerozličnou, božskou, mnohobarevnou a mnohotvárnou!
6. Pohleď na mocnosti světů nebeských, pozemských a vodních, zakoušej moc větrů, bouří a dechů vesmírných a popatři na vozataje rozbřesku i na věci a divy nevídané!
7. Viz, Ardžuno, jak v mém těle je obsažen celý vesmír a všechny světy hybné i nehybné, a pohleď na vše, co toužíš spatřit!
8. Avšak smrtelnýma očima na Mne hledět nemůžeš. Propůjčím ti Svůj božský zrak, jímž uzříš Moji nepochopitelnou tvůrčí moc."
9. Když Kršna takto promluvil, zjevil se Ardžunovi ve Své pravé podobě.
10. S tisícerými ústy, s tisícerýma vidoucíma očima, oděný v tisícero divů a zázraků, pokrytý nepopsatelnými nebeskými ozdobami a třímající v tisícerých rukou planoucí nebeské zbraně!
11. Je ozdoben věnci ze samých hvězd. Je oděn rouchem nebeských seskupení. Je provoněn nebesky vonícími mastmi. Hýří všemi divy. Má tisícero tváří.
12. Lesk jeho bytosti je jasnější než tisíce planoucích sluncí.
13. Takto uzřel Ardžuna ony mnohotvaré světy uspořádané a obsažené v těle Boha bohů.
14. Jat posvátnou bázní, s vlasy zježenými klaněl se a sepjatýma rukama zdravil Boha volaje:
15. "Ó, Kršno, všechny bohy zřím ve Tvém božském těle! Vidím každého tvora, každý rod a druh, všechny světce, mudrce a nebeské hady; vidím, jak v Tobě trůní na lotosu i božský Brahma.
16. Máš desetitisícero rukou, trupů, úst a očí. Vidím bezpočet Tvých projevů, ó Pane vesmíru! Vidím, že jsi bez počátku, bez růstu a bez konce.
17. Vidím Tě s čelenkou, žezlem a diskem, v záři nezměrné a oslepující jako oheň či jako slunce.
18. Jsi svrchovaná bytost, nepodléhající zkáze. Jsi jediné vědění ve vesmíru, hodné poznání! Jsi nevyhnutelné setkání, jsi zušlechťovatel nejvnitřnější pravdy! Jsi nejstarší z nejstarších, jsi věčný Pán a věčný vládce!
19. Vidím, že jsi bez počátku, bez středu, bez konce, nekonečný v moci, nekonečný v rozsahu. Máš bezpočet rukou. Slunce a měsíc patří k bezpočtu Tvých očí. Hořící oheň je Tvými ústy. Zahříváš celý vesmír vlastním plamenem.
20. Vždyť prostor mezi nebem a zemí a všechny světové strany jsou prostoupeny Tebou jediným. Všechny tři světy se před Tebou chvějí strachem.
21. Zástupy bohů do Tebe vstupují a někteří z nich poděšeni Tě velebí se sepjatýma rukama. A světci a mudrci Tě oslavují skvostnými chvalozpěvy.
22. Všichni bohové, polobozi, rekové, předci i démoni hledí na Tebe a jsou ohromeni.
23. Při pohledu na Tvé nepostižitelné tělo s tisícerými ústy a tisícerýma očima, a tisícerými pažemi a stehny, s tisícerými trupy a úděsnými zuby se chvějí světy a právě tak i já.
24. Dotýkáš se oblohy, planeš tisícerými barvami s široce otevřenými ústy. Tvé oči metají blesky do vesmíru. Mé srdce je plno hrůzy, síly mě opouštějí a prchl i můj klid, Kršno!
25. Spatřil jsem Tvůj obličej se strašlivými zuby, spatřil jsem Tvé tváře planoucí ohněm zkázy a jímá mne závrať. Ztratil jsem představu čtyř světových stran. Slituj se nade mnou, ó Bože bohů! Nejvyšší útočiště všehomíra!
26. Tvá ústa se strašlivými zuby hltají všechny syny Dhetaráštrovy se zástupy králů i s veliteli Bhíšmou, Drónem a Sútaputrem.
27. Někteří z nich uvízli ve Tvých zubech a hlavy jiných jsou drceny na prach.
28. Jako mnohé řeky poslušně směřují do svého moře, tak se i tito hrdinové ze světa lidí ženou do Tvého plamenného jícnu!
29. Jako se noční motýli vrhají do plamene lampy a hynou v něm, tak se řítí i tyto voje lidí do Tvých úst a tam mizejí.
30. Polykáš všechny světy. Tvůj jazyk kmitá mezi Tvými rty. Tvé žhavé paprsky zapalují vesmír a plní jej svou září.
31. Objasni mi, Kršno, proč jsi ve své podobě tak děsný, tak hrůzný? Buď pozdraven opět a opět, ó Bože bohů! Smiluj se nade mnou! Úpěnlivě Tě prosím,ó Prabytosti, vyjev mi svůj úmysl!"
32. Vznešený odpověděl: "Jsem nezdolné bytí zahlazující čas v srdci všeho tvorstva. Kromě tebe a několika z tvého rodu, Ardžuno, nevyhnutelně zahynou voje lidí sešikované před tebou.
33. Vzchop se, vzmuž se a získej si všechnu slávu! Pokoř své úhlavní nepřátele a užij plodů svého vítězství, neboť Já jsem je již předem odsoudil k smrti. Vezmi Mou věc za svou a dokonej jejich zkázu! V této bitvě budeš jen nástrojem Mé vůle!
34. Uvědom si, že velitelé Dróna, Bhíšma, Džajadrata a Karna jsou již ve mně mrtvi! Zabij je tedy v bitvě a neboj se následků!"
35. Vyslechnuv tato slova, sepjal Ardžuna ruce a sklonil se před Kršnou. Posvátnou bázní se celý třásl a oslovil Boha chvějícím se hlasem:
36. "Je zcela spravedlivé, Kršno, že se celý vesmír těší Tvou velebností, že démoni prchají v hrůze a světci Ti vzdávají hold v nejhlubší úctě!
37. Což je možné, neklanět se Tobě, který jsi příčinou všech příčin? Ó, vládce bohů, Ty - nekonečná bytosti, domove vesmíru, který jsi bytím i nebytím a jsi i to, co je nad tím.
38. Jsi první mezi bohy, jsi nejstarší bytostí, jsi osudem vesmíru! Jsi bytostí vševědoucí, náplní všeho vědění. Jsi konečná konečnost! Tebou je celý vesmír prostoupen! A Ty jsi jeho jediná svatyně.
39. Jsi bohem větru, jsi smrtí, jsi sňatkem mezi životem a nesmrtelností, jsi bohem ohně, bohem vod, jsi vládcem noci, Pánem půdy a ročních dob, jsi zploditelem a předkem nás všech! Sláva, sláva Tobě tisíckrát!
40. Sláva Tobě přede mnou, sláva Tobě za mnou! Sláva Tobě koldokola! Jsi vše! Jsi nekonečný v moci, nekonečný v statečnosti, nekonečný v rozsahu, prostupuješ a prolínáš vším, neboť jsi vše!
41. Cokoliv jsem si dovolil říci z nepozornosti nebo z lásky, když jsem Tě oslovil pouze "Kršno, příteli" nebo se na Tebe díval jako na svého druha, učinil jsem proto, že jsem si nebyl vědom Tvé velikosti.
42. Byl - li jsem snad k Tobě neuctivý, ať ve společnosti či o samotě, ať v chůzi, odpočinku či při jídle, odpusť, ó Nezměřitelný!
43. Jsi praotcem i pramátí vesmíru, pohyblivého i nehybného. Jsi nejvyšším duchovním Mistrem. Jsi větší nežli to největší. V žádném ze tří světů nikdo nepředčí Tvou nesrovnatelnou moc!
44. Ve zbožné úctě ležím před Tebou v prachu a pokorně Tě prosím za odpuštění, velebný Vládče! Jako otec odpouští synovi, přítel příteli, milenec milence, tak jistě odpustíš Ty mně, Kršno!
45. Vidím - li teď Tebe, neviděného, jsem na výsost uchvácen. Avšak má mysl je ohromena hrůzou. Proto se mi, Pane, zjev opět ve své dřívější podobě! Měj se mnou slitování, ó sídlo vesmírných světů!
46. Ó Pane vesmíru, ó tisíciruký Pane, přeji si Tě spatřit s korunou na hlavě, s kyjem, diskem, lasturou a lotosovým květem v Tvých rukách. Zjev se mi v této čtyřruké podobě!"
47. Kršna odpověděl Ardžunovi: "Jen tobě jsem svým kouzlem odhalil svou prvotní, nekonečnou podstatu, jež se vtěluje do nespočetných tvarů a tají se všem zrakům.
48. Ani obřadnictvím, ani dobrými činy, ani zachováváním přikázání, ani přísným odříkáním nedostane se člověku milosti uzřít Mou vesmírnou podobu. Kromě tebe ji ještě nikdo neviděl.
49. Nechť vidění Mé hrůzné podoby tě již neděsí! Klidně a nebojácně se teď zahleď v Mou dřívější tvář!"
50. Takto promlouvaje vzal Kršna na sebe Své bývalé vzezření a opět konejšil poděšeného Ardžunu.
51. A Ardžuna vydechl úlevou: "Při pohledu na Tvou milou lidskou tvář, Kršno, se můj duch uklidňuje a jsem opět sám sebou."
52. Vznešený pokračoval: "Je vskutku těžké vidět Mě tak, jak jsi Mě spatřil. Ani bohům nabyl dopřán tento pohled, ačkoliv po něm tolik touží.
53. Ani čtením svatých písem, ani přísným odříkáním, ani udílením almužen, ani sebeobětováním nelze Mne vidět tak, jak jsi Mě uviděl ty.
54. Jen naprostou oddaností ke Mně, Ardžuno, mohou lidské oči zřít, poznat a proniknout Mou vesmírnou podobu.
55. Neboť kdo stále koná Mé činy, kdo vidí ve Mně svůj jediný cíl, kdo miluje jen Mne a k nikomu nepociťuje nepřátelství, ten, můj milý Ardžuno, je skutečně spojen se Mnou!"

Zpěv desátý
Bhagavadgíta
Zpěv dvanáctý