Cesta činů
zpěv třetí
1. Nyní pravil Ardžuna: "Kršno, soudíš-li, že vědění je lepší než činnost, proč mě tedy vybízíš k takovým strašným činům?
2. Tvá slova mi připadají obojetná a zatemňují můj rozum. Osvětli mi proto onu cestu, která mě s jistotou dovede k nejvyššímu dobru!"
3. Kršna odpověděl: "Na počátku, Bezúhonný, dal jsem světu dvojí cestu, aby byla uvedena ve skutek. Jedna její větev - stezka vědění - je pro ty, kdož lnou k rozjímání. Druhá její větev - cesta činů - je pro ty, kdož mají sklon k činorodé práci.
4. Ale klidu a dokonalosti nedojde ani ten, kdo se činům vyhýbá, ani ten, kdo se světa odříká.
5. Vždyť sama příroda nutí všechny tvory k činnosti a nikdo ani na okamžik se namůže zcela obejít bez činů.
6. Člověk, který předstírá, jako by byl pohroužen v rozjímání, zatímco myšlenkami prodlévá u smyslových obrazů, je pokrytcem, protože obelhává sám sebe.
7. Ale kdo myslí zkrotil své smysly a obětuje Mně s láskou všechny své činy, ten, Ardžuno, dospívá k naplnění.
8. Konej takto všechny uložené činy, neboť lépe je dělat nežli nedělat, a bez činnosti bys neuhájil ani holý život!
9. Svět poutá lidstvo k činnosti bez cíle. A proto, Ardžuno, zasvěť všechny své činy ztotožnění s Mou věčnou podstatou.
10. Na počátku stvořil Tvůrce člověka i nutnost obětí a pravil: "Touto obětí dojdeš blaženosti!
11. Uctívej bohy svými obětinami a bohové budou uctívat tebe! Svázán takto poutem dokonalého přátelství s nesmrtelnými, dosáhneš nejvyššího dobra.
12. Neboť bohové budou potěšeni obětí tvé práce a vyplní tvá přání. Ale kdo užívá jejich darů, aniž bohům za to dává patřičnou obětinu svou prací, je věru zlodějem.
13. Když budete jíst jenom to, co zároveň obětujete Mně, budete prosti všech hříchů. Avšak ti, kteří připravují jídla jen pro svůj požitek, pojídají hřích.
14. Jako život klíčí ze semene, jako deštěm toto sémě vzrůstá, jako oběť přivolává déšť, a jako se oběť rodí z lidských činů, tak každá činnost je plodem brahma a brahma je středem každé oběti.
15. Takto učil Tvůrce, aby běh života kroužil kolem středu, kterým je oběť. Kdo se neúčastní tohoto koloběhu, žije v omylu, poněvadž otročí svým smyslům. Takový život, Ardžuno, je marný!
16. Avšak ten, kdo v radosti je ponořen v Já, kdo svým Já je osvícen a kdo jen pouhým bytím v Já je dokonale nasycen, ten není povinen konat činy.
17. Takový člověk činností ve světě nic nezíská a nečinností nic neztratí, také se nemusí poutat k druhému, aby dosáhl konečného cíle.
18. Konej proto svou práci bez touhy po odměně a takto dojdeš k Nejvyššímu!
19. Vždyť i Džanaka a jiní králové dosáhli dokonalosti právě tím, že vykonávali své povinnosti. Všichni lidé jsou navzájem spjati svými činy. Takový je zákon života. I ty máš svůj úkol vykonat!
20. Cokoli dělá velký člověk, dělají po něm i druzí. Příklad, který dává svým chováním, všichni lidé napodobují.
21. Ve všech třech světech, Ardžuno, není nic, co bych byl nucen vykonat, nic nepostrádám a po ničem netoužím. Přesto neustále setrvávám v činnosti.
22. Neboť kdybych ustal ve svém nepolevujícím úsilí, ó potomku králů, napodobilo by Můj příklad celé lidské plémě!
23. Ustanu-li, zahynou tyto světy. Zmatek by se zmocnil všeho a následovala by zkáza.
24. Moudří lidé by měli plnit svůj úkol bez touhy po odměně, avšak s onou horlivostí, jakou projevují pošetilci, kteří ulpívají na výsledcích svých činů.
25Takový příklad nechť dávají světu!
26. Avšak moudrý člověk by neměl rušit nevědomé, zapřažené ve jho činnosti. Poučí je spíše příklad osvíceného člověka, který pracuje stejně vytrvale jako oni, ale nedá se k práci přikovat touhou po jejích plodech.
27. Každým člověkem proudí věčné tvořivé síly přírody. Avšak člověk neosvícený a zaslepený sobectvím, říká: ,Jen já jsem tvůrcem.
28. Mocný Ardžuno, kdo však ví, že podstata jeho duše je mimo koloběh přírodních sil a že pouze vlastnosti těchto sil, vrozené lidské bytosti, se upínají smyslovými tykadly k předmětům touhy, ten je osvobozen svým věděním.
29. Ti, kdož jsou oklamáni přírodními silami, ulpívají na tomto klamu; avšak člověk dokonalý se nevměšuje do činnosti těch, kdož ustrnuli v temnotě.
30. Proto, Ardžuno, zasvěť všechny své činy jenom Mně a svou mysl upni jen k Mé věčné podstatě. A osvobozen tak od sobectví i lhostejnosti, bojuj!
31. Ti, kteří se zasvětili Mně a neustále zachovávají Mé učení, zbavili se své připoutanosti k činům.
32. Avšak jasně usuzovat neumějí otroci zvyku, kteří Mé učení neznají a jsou zmateni ve svém vědění. Ti vpravdě propadli zkáze.
33. I moudrý člověk se drží svých vrozených schopností. Všichni živoucí tvorové jednají podle své přirozenosti a nijak jim neprospívá, porušují-li tento zákon.
34. Smysly, zmítané příchylností či nenávistí, pokřivují lidskou přirozenost. Nechť nikdo nepodlehne jejich nadvládě, neboť to jsou překážky na cestě k poznání.
35. Lepší je vlastní stezka, byť nedokonalá, nežli dokonale vyšlapaná stezka druhého. Lépe je zemřít při plnění povinnosti, neboť stezka druhého není tvojí stezkou."
36. Ardžuna se tázal: "Ale, Kršno, co tak silně nutí člověka k tomu, aby porušoval zákon, třeba i proti své vůli?"
37. Vznešený odpověděl: "Je to žádost, je to hněv, rodící se z vládychtivé vášně, z lačné chtivosti a z temné nevědomosti, která je úhlavním nepřítelem lidstva.
38. Jako oheň je zahalen dýmem, jako zrcadlo je pokryto prachem a jako zárodek je uložen v lůně mateřském, tak i žádostivost zastírá poznání ducha.
39. Její nenasytné plameny, Ardžuno, jsou věčným nepřítelem lidí.
40. Vnímající smysly, hloubající mysl a rozlišující rozum jsou krbem tohoto ohně. Rozdmýchá-li se tento oheň, oklame člověka a zastíní jeho moudrost.
41. Bylo řečeno: Mocné jsou smysly. Mocnější než smysly je mysl. Mocnější než mysl je Inteligence. Avšak nejmocnější ze všeho je duch - On, který je věčný.
42. Když jsi poznal, co je nejvyšší, pouze v Něm hledej svůj klid a zahub nepřítele jménem Žádost. Není však lehké jej překonat."