Cesta soustředění
zpěv osmý
1. Ardžuna se opět tázal Kršny: "Co je brahma, co je duše člověka a jaký osud je ztajen v činech,
ó Nejvyšší Pane? Co je prazákladem přírody a co je nebe?
2. Kdo jsi Ty, jenž jsi přítomen v obětním ohni a jak Tě v hodině smrti pozná ten, kdo přemohl sebe sama?"
3. A Kršna takto odpověděl Ardžunovi: "Brahma je svrchované, nepomíjivé bytí a podstata duše člověka je jeho věčnou přirozeností. Činy plodí osud a jsou počátkem všech věcí.
4. Hmotná příroda je pomíjivá,
Ó nejlepší z vtělených duší, neboť se rodí jen k smrti. Jsem ona věčně přítomná moc v obětině a naplňuji svou nehynoucí podstatou každý život.
5. Ten, kdo se v hodině smrti soustředí jen na Mne, odvrhuje tělo a ubírá se ke Mně. O tom není pochyby.
6. Neboť na čem mysl ulpěla v hodině smrti, k tomu zamíří duch v okamžiku svého uvolnění, Ardžuno.
7. Budu-li na všech místech a v každé době cílem tvé mysli a věnuješ-li Mi všechny své myšlenky, nemůžeš, Ardžuno, nepřijít ke Mně.
8. S myslí ode všeho odpoutanou, s povahou přivyklou rozjímání a se srdcem soustředěným na Nejvyšší bytost, dospěješ jistojistě k Bohu.
9. Jako vševědoucího, nejstaršího, jako Pána nade vším, přece však nepatrnějšího nežli nejnepatrnější částečka, jako udržovatele všech věcí, nezpodobitelného obrazem, nezachytitelného představou a zářícího jako Slunce leskem své záře - ať takto chápe Mou bytost duše Mně oddaná a dospěje za hranice smrti v říši Mé nadzemské nádhery!
10. Teď ti krátce vyjevím to, co znalci svatých písem líčí jako nepomíjející jsoucno, do něhož vstupují lidé moudří, ukáznění, osvobození od vší připoutanosti - cíl, pro který vedou život odříkavý.
11. Když jogín uzavře všechny brány smyslů, soustředí se na bod mezi obočím, upne svou mysl k podstatě všeho bytí ve svém srdci, opouští své tělo a spěje k nejvyššímu cíli.
12. Neboť ten, jenž na mne neustále myslí, vyslovuje posvátnou slabiku Óm a nikdy se ode Mne neodvrací, snadno Mne dosáhne.
13. A když dospěl k Mé svrchované dokonalosti, nevrátí se již nikdy do tohoto pomíjivého světa radosti a bolesti, dobra a zla, života i smrti.
14. Ve všech světech, Ardžuno, ve světech nejvyšších i nejnižších, vládne zákon života a smrti. Nad nimi sídlím Já a kdo ke Mně dospěje, je zbaven dalších zrození. Neboť kdo Mne jednou nalezl, nerodí se, ani neumírá více.
15. Ti, kdo vědí, že Brahmův den trvá tisíc věků a že po tisíci věků končí jeho noc, vědí, co je den a noc.
16. Na úsvitu Brahmova dne rodí se svět z neviditelna a s příchodem Brahmovy noci se zase rozplývá.
17. Zástupy bytostí, jež znovu a znovu vznikají, se s příchodem noci bez vlastní vůle rozplynou a s příchodem dne povstávají.
18. Avšak za těmito vesmírnými světy světla a temnoty dlí nezměrné bytí, jež nevzniká ani nezaniká, jehož se nedotkne zkáza a kam ani nedospějí ohlasy nových zrodů.
19. TO, nepopsatelné, jež nemá jméno, je nejvyšším cílem, a to je Můj neměnný stav. Kdo k němu dospěl, nikdy se nevrací.
20. Usilovným soustředěním a oddaností, Ardžuno, je možno nalézt Toho, jenž je mízou života, svrchovaným mlčením a jenž obsahuje vše.
21. Teď, býku mezi muži, ti povím o brázdě času, kterou se jogín nenávratně bude ubírat. Povím ti o věčném kruhu, kterým lidé nevyhnutelně procházejí.
22. Jestliže v čase světla, dne, světlé poloviny měsíce a v šesti měsících sluneční pouti na sever odcházejí lidé znalí brahma, dospějí k brahma.
23. Ti, kdo opouštějí tento svět v čase kouře, noci, tmavé poloviny měsíce nebo v době šesti měsíců, kdy slunce putuje na jih, dospívají k měsíčnímu světlu a vracejí se opět k pozemskému životu.
24. Věčná je tato dvojice lidských stezek. Stezka světla vede k vysvobození, stezka tmy k návratu.
25. Hledající, jenž zná obě stezky, nikdy nezbloudí. Proto, Ardžuno, vyvol si jednu z nich!
26. Ten, který toto všechno ví, povznese se nad plody zásluh, přisouzené za studium véd, za oběti, pokání i dary, a dosáhne prvotního, nejvyššího stavu."