A znovu promluvila kněžka a řekla:
Promluv k nám o ROZUMU A VÁŠNI.
A Mustafa odvětil řka:
"Vaše duše je často bojištěm, kde váš rozum a soudnost válčí s vášní a s vašimi žádostivostmi.
Kéž bych mohl vnést pokoj a mír do vaší duše a změnit nesvár a rozepři toho, z čeho se skládáte, v jednotu a soulad.
Ale jak to budu moci udělat, pokud vy sami také nebudete chtít mír, dokud nebudete milovat všechno, co je ve vás?
Váš rozum a vaše vášně jsou kormidlem a plachtami vaší duše, plující po moři.
Urvou-li se vám plachty nebo kormidlo, budete se buď jen zmítat, hnáni větrem sem a tam, nebo se v bezvětří na širém moři zastavíte.
Neboť rozum, vládne-li sám, je silou omezovací, a vášeň, nehlídaná, je plamenem, který hoří ke své vlastní zkáze.
Proto nechť vaše duše povznese rozum k výšinám vášně, aby mohl zpívat, a svoji vášeň řiďte rozumem, aby mohla žít svým každodenním zmrtvýchvstání a jako pták fénix vznést se z vlastního popela.
Chtěl bych, abyste považovali svou soudnost i svá chtění za dva milé hosty ve svém domě. Jistě by nebylo moudré projevovat jednomu hostu větší úctu než druhému; neboť kdo je pozornější k jednomu, ztratí lásku a důvěru obou.
Sedíte-li v horách v chladivém stínu stříbřitých topolů a sdílíte mír a poklid vzdálených polí a lučin, pak ať vaše srdce mlčenlivě řekne: Bůh spočívá v rozumu.
A když se rozpoutá bouře a vichr otřásá hájem a hromy a blesky hlásají majestát nebes, pak ať vaše srdce řekne s posvátnou bázní: Bůh se projevuje ve vášni.
A poněvadž jste dechem ve sféře Boha a listem v božím lese, i vy byste měli spočívat v rozumu a projevovat se ve vášni."

Chalíl Džibrán; PROROK

Prorok