I řekl básník: Promluv k nám o KRÁSE.
A on odpověděl:
"Kde máte hledat krásu a jak ji máte najít, když není sama vaší cestou a vaším vůdcem?
A jak o ní máte mluvit, když není sama tkalcem vašich slov?
Ukřivdění a ublížení říkají: "Krása je laskavá a něžná.
Chodí mezi námi jako mladá matka, zpola zaražená svou vlastní nádherou."
A vášniví říkají: "Ne, krása je mocná a strašná. Jako bouře otřásá zemí pod námi a nebem nad námi."
Unavení a zemdlelí zase říkají: "Krása je něžný šepot. Promlouvá k naší duši.
Její hlas se podvoluje našemu mlčení jako světélko, které se úzkostlivě chvěje před stínem."
Neklidní pak říkají: "Slyšeli jsme, jak výská na horách, a do jejího křiku se mísil dupot kopyt, tlukot křídel a řev lvů."
V noci ponocní v městě říkají: "Krása přijde s úsvitem od východu."
A v době polední říkají dělníci a pocestní: " Spatřili jsme ji naklánět se z oken zapadajícího slunce."
V zimě říkají zavátí sněhem: " Přijde s jarem, bude dovádět na kopcích."
A v letním žáru říkají ženci: "Viděli jsme ji tančit s pozimním listím a v jejím vlasu jsme zahlédli vločku sněhu."
To vše jste řekli o kráse.
Ve skutečnosti jste však nemluvili o ní, ale o svých neukojených potřebách, a krása není potřeba, ale vytržení.
Není žíznivými ústy, ani prázdnou nataženou rukou, je spíše planoucím srdcem a okouzlenou duší.
Není obrazem, kterým byste se kochali, ani písní, které byste naslouchali, je spíše představou, kterou vidíte zavřenýma očima, a písní, již slyšíte, i když si zacpete uši.
Není mízou v rozbrázděné kůře, ani křídlem připevněným k drápu, je spíše věčně kvetoucím sadem a věčně se vznášejícím zástupem andělů.
Lide orfalský, krása je život, když život odhalí svou svatou tvář.
Ale život i závoj jste vy.
Krása je věčnost zírající v zrcadle na sebe samu.
Ale věčnost jste vy a vy jste i zrcadlo.

Chalíl Džibrán; PROROK

Prorok