Cesta rozjímání
zpěv šestý
1. Vznešený pokračoval: "Kdo nemyslí na odměnu za svou práci a přece ji koná, správně pochopil činný život. Nikoli však ten, kdo neroznítil oheň a je nečinný.
2. Královský synu, to co se nazývá nelpěním na ovoci činů, je vlastně ukázněná činnost! Je to zvládnutí mysli, oné strůjkyně proměn a zřeknutí se svého sobectví a touhy.
3. Praví se, že činy jsou prostředkem pro člověka, jenž touží dovršit sebekázeň. Jakmile ji dovršil, další činy již nečeří klidnou hladinu jeho mysli.
4. Člověk je skutečně odpoután teprve tehdy, když mu jeho mysl, ona strůjkyně proměn, přestala předvádět svůj nekonečný běh rozmanitých dějů.
5. Jelikož je člověk svou přirozeností stále strhován dolů, nechť se snaží pozvednout se sám, aby mu jeho přirozenost byla přítelkyní, a nikoliv nepřítelkyní.
6. Neboť ten, kdo zvítězil nad sebou samým, má v sobě svého přítele, ale kdo si nepodmanil sebe sama, má v sobě úhlavního nepřítele.
7. V chladu i žáru, v radosti i v bolesti, ve cti i potupě zří člověk zklidněné mysli neustále před sebou svého věčného ducha.
8. Jeho duch je ukojen věděním a Poznáním. Jeho smysly jsou poslušny a on zůstává nehybný jako kovadlina, ať se na ní tepe zlato, tluče kámen, nebo rozmělňuje hlína."
9. Vznešený pokračoval: "Kdo dospěl k duchovnímu poznání, hledí stejně na spravedlivé jako na hříšné, na stoupence jako na odpůrce, na protivníky jako na bratry, na nepřátele jako na přátele.
10. Hledač pravdy se utvrdí ve své oddanosti ke Mně, jestliže se uchýlí do samoty, tam ovládne svou mysl a tělo, odvrhne všechny klamy i naděje a osvobodí se od světských žádostí.
11. Vyhledá si skryté místo, aby očistil své srdce. Nechť je to místo suché, se sedátkem ani příliš vysokým, ani příliš nízkým, a budiž to místo trvalé! Nechť je vystláno posvátnou trávou kuša a pokryto antilopí kůží a lněným plátnem!
12. A tam ať usedne s myslí zaměřenou k jednomu bodu a s utišenými smysly se očisťuje.
13. Nechť drží své tělo rovně a nehybně, šíj pevně a hlavu zpříma! Nechť má oči pevně upřeny na špičku nosu, aby zrakem nebloudil po okolí.
14. A se srdcem klidným a nebojácným, s myslí zvládnutou a na mne upnutou, nechť tu sedí v rozjímání, pevný v slibu čistoty a všemi svými myšlenkami pohroužený v Mou nekonečnou podstatu!
15. Takto s duší nezlomnou a s myslí stále soustředěnou, dochází onen zasvěcenec Mého neskonalého míru.
16. Avšak nenalezne Mne ten, Ardžuno, kdo své úsilí přepíná, kdo jí příliš mnoho nebo příliš málo, ani kdo spí příliš mnoho nebo zase příliš málo.
17. Jen ten, kdo je střídmý v jídle, odpočinku, práci, spánku a bdění, jen ten může sebekázní ztišit své strasti.
18. Kdo takto sladil svou mysl a oprostil se od všech žádostí, spočívá klidně ve Mně.
19. A jako plamen svíce nebliká v bezvětří, tak se nechvěje ani mysl toho, kdo pevně setrvá v meditaci na nejniternější podstatu sebe sama.
20. Myšlenky tohoto člověka jsou teď ztišeny cvičením oddanosti a on sám je ponořen v bezedný klid. Zří v sobě Duši všech věcí a je uspokojen.
21. Tato nevýslovná blaženost, kterou nyní získal pravým Poznáním, je mimo dosah lidských smyslů. Jeho mysl je spjata s Nekonečnem a on je v Nekonečnu pevně a na věky zakotven.
22. V tomto stavu se jogín neodchyluje od Pravdy, neboť kdo dospěl do stavu, kde nejsou strasti, pro toho není jiný stav žádoucí.
23. Touto oddaností se jogín osvobozuje od vší bolesti. Nechť se v ní cvičí se srdcem vytrvalým a neochvějným!
24. A nechť se neobírá ani výtvory své mysli! Nechť se odvrátí od hry svých neklidných smyslů!
25. Tak s myslí zkrocenou a s myšlenkami postupně se odvracejícími od hmotných věcí dojde tento člověk naprostého klidu.
26. Nechť svým neskonalým úsilím zvládne a zkrotí vše, co zneklidňuje a roztěkává potulnou mysl!
27. Neboť nejvyšší blaženosti dosahuje ten, kdo se oprostil od vášní a má v srdci nekonečný oceán klidu, jenž naplňuje Mne a Já naplňuji jej.
28. Ve splynutí s Nejvyšším Vědomím je jeho duše vymaněna z myšlenky na dobro a zlo, pro nekonečnou milost a slast.
29. Jeho srdce tkví ve Mně. A On vidí všechny tvory v sobě a sebe ve všech tvorech.
30. Toho, kdo takto Mne vidí ve všech věcech a vše vidí ve Mně, Já neopouštím a ani on nikdy neopustí Mne!
31. Kdo uctívá Mou přítomnost ve všech věcech a všechny věci vidí jako jedno jediné, ať žije jakkoli, žije ve Mně.
32. Kdo cítí radost a bolest druhých tak, jako by pociťoval radosti a bolesti své, vystoupil, Ardžuno, na nejvyšší vrchol."
33. Ardžuna se opět otázal božského Kršny: "Jak může věčně neklidná mysl člověka dojít pokojné odevzdanosti, kterou tak požaduješ?
34. Vždyť, Kršno, lidská mysl je tak nestálá, nepokojná, nepoddajná a jako vítr nespoutatelná!"
35. Vznešený odpověděl: "Není pochyby, že mysl je vrtošivá a těžko ovladatelná, ale cvičením a sebevládou, Ardžuno, lze ji přece jen udržet na uzdě!
36. Mysl těkavá si stěží osvojí postoj odevzdanosti, nutný k tomuto úkolu, ale kdo má vládu nad sebou a užívá pravých prostředků, může tohoto cíle dosáhnout."
37. Ardžuna se však znovu tázal: "Jaký osud, Kršno, stihne toho, kdo není schopen takto cvičit svou mysl, ač je jinak pln víry, a kdo je váhavý v činech, ač je pln oddanosti?
38. Nebude svržen do propasti jako mrak z nebe, Kršno? Jaká stezka zbývá tomu, kdo ztroskotal na cestě k pravdě?
39. Rozetni mé pochybnosti, Kršno, neboť jedině Ty můžeš ukončit mou nejistotu!"
40. Vznešený odpověděl: "Vpravdě, ani na tomto světě, ani na onom nehrozí zkáza člověku, kterého máš na mysli, neboť kdo koná dobro, synu Prthy, není nikdy ztracen.
41. Člověk, jenž žil životem spravedlivým, avšak neovládl svou mysl, narodí se znovu v domě krásy, dobra, lesku a čistoty.
42. Nebo se narodí v rodině moudrých a pravdě oddaných lidí. Lze však jen velmi zřídka dospět k takovému zrození.
43. Tam si podrží duchovní poznání, které získal ve svém předchozím životě, Ardžuno, a v tomto novém životě bude opět usilovat o dosažení dokonalosti.
44. Dřívějším úsilím je veden k cíli, neboť probuzení ducha, který ho vynáší je mocnější, než síla obřadu a vyšší než moc svatých písem.
45. Když se takto propracoval mnohými zrody k naprosté čistotě, dospěje tento neúnavný hledač pravdy k nejvyšší metě.
46. Pak předčí ty, kdo se cvičí v odříkání, i ty, kteří si osvojili knižní moudrost. Vyniká nad ty, kdož konají činy, i nad ty, kteří zachovávají jen přikázání posvátných písem. A proto se, Ardžuno, vydej na tuto pouť!
47. Neboť ten, kdo Mne usilovně hledá ve svém nitru, s láskou Mi oddaně slouží a všechny své myšlenky věnuje Mně - ten je se Mnou nejdůvěrněji spojen."