Jógasútra
Motto:
Slova nemohou vše beze zbytku popsat.
Poselství srdce nelze slovy doručit.
Ten, kdo obdrží slovo přesně, je ztracen.
Pokouší-li se slovy vysvětlovat,
nedosáhne v tomto životě osvícení.
(mistr Ekai: Mumonkan)
Pataňdžalimu bývá připisována nejstarší klasická učebnice jógy z doby asi 200 let př. Kr., zvaná "Jógasútra". Je zpracována do dvou set stručných aforismů ve čtyřech kapitolách. Každý jedinec jí může použít pro své dobro a po osobních zkušenostech i k dobru ostatních.
Hlava první
1. Následuje vysvětlení jógy.
2. Jóga je utišení mysli.
3. Když se mysl utiší, spočívá naše já ve své vnitřní podstatě.
4. Jinak splývá s nepokojem mysli.
5. Je pět nepokojů mysli, škodlivých nebo neškodlivých.
6. Jsou to: poznávání, blud, slovní přelud, spánek, vzpomínka.
7. Poznávání je bezprostřední, zprostředkované nebo přejaté.
8. Blud je takové poznávání, které se míjí s podstatou věci.
9. Slovní přelud je slovy vytvořená představa bez skutečného obsahu.
10. Spánek je nepokoj mysli založený na prázdnotě prožitků.
11. Vzpomínka nedovoluje zaniknout prožitým vjemům.
12. Utišují se cvičením a odpoutaností.
13. Cvičení je úsilí o stálost utišení.
14. Jeho výsledky se stávají trvalými,když je prováděno dlouho, nepřetržitě a zaníceně.
15. Odpoutanost je vědomé utišení touhy po věcech zjevných i nezjevných.
16. Vyšší je zřeknutí se složek pralátky skrze rozpoznání duše.
17. Vědomé osvícení může být provázeno myšlením, zkoumáním, blažeností a pocitem sebe.
18. Je i jiné osvícení, dosahované cvičením zastavení zrcadlení mysli, ve které zůstane jen odraz podvědomých sil.
19. To může být přirozeně dáno zrozením, beztělesným bytím, nebo splynutím s pralátkou.
20. Nebo dosaženo vírou, snahou, rozpamatováním, vžíváním a rozpoznáním pravdy.
21. Úspěch urychluje úsilí.
22. To může být slabé střední, silné a ještě silnější.
23. Též oddanost bohu v sobě (svému géniu).
24. Jenž je zvláštním odrazem nejvyššího vědomí, nepodléhajícím utrpení, síle činů a jejich následků, ani předurčení.
25. Nejvyšším počátkem všeho vědění.
26. V čase neomezeným učitelem všech učitelů od nejstarších dob.
27. Je vyjádřen slovem ÓM.
28. Opakujme to slovo s uvědoměním jeho významu.
29. Tím odstraníme překážky a dojdeme ke svému vnitřnímu já.
30. Překážky působící rozptýlenost mysli jsou: nemoc, duševní tupost, pochybnosti, lhostejnost, netečnost, bezuzdnost, bludné poznání, neschopnost dosáhnout a udržet soustředění.
31. Rozptýlenost mysli je doprovázena nepříjemným vnitřním pocitem, skleslostí, chvěním těla, nadechováním a vydechováním.
32. To lze překonat duševním cvičením zaměřeným na některou z prapodstat skutečnosti.
33. Mysl se očišťuje pěstováním laskavosti, soucítění, spokojenosti a lhostejnosti vůči štěstí i neštěstí, neřesti i ctnosti.
34. Též vypuzováním a zadržováním dechu.
35. Nebo prožitkem vnitřního vjemu znehybňujícím mysl.
36. Nebo míru a jasu.
37. Nebo mysli povznesené nad touhy.
38. Nebo s podporou poznání získaného ve snu či v hlubokém spánku.
39. Nebo pohroužením do představy podle libosti.
40. Pak mysl dosáhne vše, od nejmenšího po největší.
41. Když ustává nepokoj mysli, dochází ke ztotožnění vnímajícího, vnímaného i vjemu, jako když se krystal zabarví podle pozadí.
42. Je-li přitom mysl naplněna poznáním dostupným skrze slova a předměty, je to rozumové osvícení.
43. Mimorozumové osvícení je stav, v němž mysl projasněná a jakoby zbavená vlastní podstaty odráží samotnou věc.
44. Tím je vysvětleno i zkoumající a nezkoumající osvícení, pokud je předmět vnímání jemný.
45. Osvícení týkající se jemných věcí může pokračovat až za hranice projevitelného.
46. To vše je osvícení se zárodkem.
47. Pročištěním nezkoumajícího osvícení dospíváme k samotnému já.
48. Poznání v tomto stavu je plné pravdy.
49. Poznání získané úsudkem nebo svědectvím se mu nemůže rovnat, protože je připoutané k předmětům.
50. Síla z něj zrozená vytlačuje ostatní síly podvědomí.
51. Když i ona vymizí, nastane osvícení bez zárodku (vytržení).