Filozofie jógy
Jóga znamená spojení, sjednocení, obnovení spojení individuálního Já (átman) s universálním Bytím (paramátman).
Jóga však není náboženstvím, spíše je souborem návodů a pravidel jak dospět k poznání sebe sama a díky tomu k osvobození.
Jóga v pravém slova smyslu znamená splynutí bez odlišení. Pomáhá najít v mnohosti jevů jednotící princip, který platí ve všem, tedy pomáhá pochopit smysl naší existence.
Pod pojmem splynutí je potřeba vnímat celou škálu významů, integraci uvnitř člověka a všech jeho součástí do harmonického celku až po pochopení a prožití odpovědí na otázky typu: "Kdo jsem já?", "Odkud jsem přišel?", "Kam kráčím?", "Jaký má smysl moje existence?" atd.
Její původ nelze jednoznačně odvodit z védských textů.
Rozvíjela se stranou hlavní védsko-brahmánské tradice a šířila se ústním předáváním poznání z učitele na žáka.
Později byla zařazena mezi šest ortodoxních systémů, které se nazývají daršany. Jenom pro úplnost, těch šest je: sánkja, jóga, njája, vaišéšika, mímámsa, védanta. Všech šest má mnoho rysů společných.
Všechny přejímají a rozpracovávají učení upanišad o reinkarnaci a karmě, připouštějí mókšu (možnost osvobození), sansáru (koloběh životů), věří v existenci nesmrtelné a na těle nezávislé duše a také vedou k dodržování etických zásad.
Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.). V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Mnoho poznatků o józe pochází z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a z Pataňdžaliho Jógasúter (300 až 200 př. n. l.).
O Pataňdžalim toho nic bližšího nevíme, ale jeho Jógasútra a také jeho jméno jsou pořád živé. Jóga v jeho pojetí je zastavením pohybu mysli (jóga čitta vrtti niródha) a také ovládnutím těla. V Patandžaliho pojetí je jóga osmidílnou stezkou, která byla později také nazvána rádžajógou.