Jógasútra

Připisovaná Pataňdžalimu
Hlava čtvrtá
1. Zvláštních schopností lze nabýt zrozením, pomocí bylin a zaklínadel, odříkáním a osvícením.
2. Proměny druhů jsou projevem vlastností přírody.
3. Podnět vyvolávající změnu nebývá její příčinou, pouze odstraňuje přehrady působení přírody, jako rolník.
4. Vytvořené mysli jsou zaslepeny sebou.
5. Jakkoliv se jejich projevy různí, jsou všechny podřízeny jedinému vědomí.
6. Jen ta mezi nimi, která je zrozená pohroužením, je bez předurčení.
7. Síla činů není pro jogína ani bílá, ani černá, pro ostatní má však tři odstíny.
8. U nich plodí odpovídající sklony a žádosti.
9. Její naplnění vězí v paměti i v silách podvědomí a překonává i předěly místa, času a zrození.
10. Žádosti nemají počátek, protože touha je věčná.
11. Jsou živeny podněty a jejich plody, předurčením i nepokojem mysli a ztratí se, když tyto vymizí.
12. Minulé i budoucí je svou vnitřní podstatou stejně skutečné a liší se jen časovou složkou poznatelných vlastností.
13. Tyto, zjevné i jemné, mají základ ve složkách pralátky.
14. V jedinečnosti proměny vytvářejí podstatu věcí.
15. Věc je tatáž, vnímající mysl se mění, cesty obou se liší.
16. Když věc zbarví mysl, je dostupná poznávání, jinak ne. 17. Změny mysli jsou však stále dostupné poznávání, protože duše – její pán – je neměnná.
18. Mysl není sama sobě světlem, je pouze předmětem.
19. Nelze ji vnímat najednou s jiným předmětem.
20. Nelze ani vnímat jednu mysl druhou – bylo by to uvědomování uvědomování a spletení pamětí.
21. Poznávající duše je nesmíšená a jen když i uvědomování je takové, umožňuje poznat sebe.
22. Mysl zbarvená tím kdo vidí a tím, co vidí, může poznat všechno.
23. Ač zatížená bezpočtem žádostí a sklonů, slouží tomu, s nímž je spojena.
24. Kdo vidí toto, přestává považovat svou mysl za své já.
25. A jeho mysl obrácená k rozlišování, ho přibližuje k vysvobození.
26. V přestávkách toho zrcadlí obrazy podvědomých sil.
27. Ty se odstraňují stejným způsobem, jak bylo řečeno u příčin strastí.
28. Ten, kdo lhostejný k blízkosti cíle dále pokračuje v rozlišování nejvyššího stupně, vstupuje do stavu osvícení, smývajícího vlastnosti hmoty.
29. V něm zanikají příčiny strastí i působení síly činů.
30. Tehdy, u nekonečnosti poznání zbaveného každé clony a nečistoty, se vše poznatelné stává nepatrným.
31. Končí sled proměn složek pralátky, které už splnily své poslání.
32. Tento sled, postupující ve zlomcích času, lze vnímat až do zakončení proměn.
33. Opětné spojení složek pralátky, které už duch nepotřebuje, je vysvobození, neboli spočinutí poznávající síly ve své vnitřní podstatě.
Konec.

LITERATURA:
(1)VISHNUDEVANANDA: Meditation and Mantras, OM Lotus Publishing Company, New York, 1978
Přeložil: RNDr. Leonard Jagelka

Hlava první
Hlava druhá
Hlava třetí